Sezona se rozjela ve velkém tempu. Týmu se před sezonou ujal nový hlavní trenér, jehož bychom vám rádi představili v následujícím obsáhlém rozhovoru.

Ahoj Ondro, můžeš se nám krátce představit, aby tě lépe poznali fanoušci Startu?

Ahoj, jsem z Prahy, 32 let, a ač se věnuji profesionálně sportu, tak jsem studoval filozofickou fakultu na UK a vyučoval na střední škole dějepis a dějiny kultury.

Proč se tedy nyní věnuješ sportu?

Snažím se dělat v životě věci, co mě baví, protože věřím na renesanční osobnosti. Aktuálně se tedy věnuji sportu, i když v budoucnosti se to možná změní.

Jaké máš oblíbené jídlo, film, píseň?

Určitě noky se smetanovou omáčkou, parmezánem a masíčkem. Minimálně půl kila. Film Statečné srdce. Co se týče písně, tak nakopávačka na trénink Powerwolf-We drink your blood a srdcovka samozřejmě Bon Jovi-It´s my life.

Fanoušky určitě zajímá kolik měří obvod tvého bicepsu, hrudníku a kolik zvedáš na mrtvý tah?

„Biceps 47 cm, hrudník 132 cm. Na mrtvý tah teď zvedám 290 kg, ale tím rozhodně nekončím. Cílem je trojnásobek vlastní hmotnosti.“

Jakých osobních úspěchů si ve sportu již dosáhl?

Tady asi zmíním poslední dvě sezony, co závodím v powerliftingu. Podařilo se mi nastřádat bronz, zlato, stříbro z mistrovství republiky a pak zlato a bronz z mistrovství světa. Základem tohoto sportu je silový trojboj: dřep, benchpress a mrtvý tah. Navíc se specializuji na disciplínu mrtvý tah.

V mládí si se věnoval spoustě aktivit, mohl bys je popsat? Co považuješ, že ti přinesly, daly, do života?

To by byl dlouhý seznam. Například devět let jsem hrál na zobcovou flétnu. Studium historie se snažím využít i v trenérské profesi a v mnoha ohledech mi pomáhá i učitelská praxe. Věřím na propojení zkušeností a znalostí z jednotlivých oborů. Člověk by měl využívat všeho, co se za život naučí, v širším spektru.

Jaký vnímáš největší rozdíl mezi individuálními a týmovými sporty? Jak složitý je pro Tebe návrat k týmovému sportu?

Největší rozdíl je samozřejmě v přístupu sportovců. Osobně mě na týmových sportech láká sounáležitost kolektivu, vzájemná podpora a u individuálního sportu neschopnost vymlouvat se na chybu druhého, protože když se něco pokazí, můžeš si za to sám. Obecně si myslím, že je škoda, že si kolektivní sportovci neuvědomují tuto pravdu a naopak někteří individuální sportovci se neumí opřít o kolektiv a neumí ho vytvořit.

V čem se nejvíce liší hráčská a trenérská role z pohledu aktivního sportovce? Která je ti blíž?

Z mého úhlu pohledu je pro aktivního sportovce těžké dělat trenéra, protože mi věřte, že vás fakt svrbějí prsty. Jsou mi blízké obě role, u trenérské se mi líbí, že můžu zkušenosti a vědomosti předávat dál a pokud má někdo nějaký sen, moc rád mu pomůžu ho naplnit.

Stačil už si poznat všechny kluky? Ztotožnit se s týmovou vizí?

Do určité míry jsem poznal prakticky všechny, ale aby se utvořily bližší vazby, na to potřebujete více času. A z týmovou vizí se ztotožňuji, to bych tuto práci dělat nemohl.

Co podle tebe jsou největší přednosti kolektivu ve Startu a zároveň, kde vnímáš největší rezervy?

U áčka kluků uvedu jenom jednu věc, která je plus i mínus v jednom. Je to banda choleriků. Plus je, že nevzdají žádný zápas, ale taky vášnivou konzultací s rozhodčími můžou každý ztratit. Ale upřímně radši budu pracovat vždycky s takovou partou, než se skupinou introvertů, u kterých ani pomalu nevíš, co si myslí.

Kdyby sis mohl vybrat tři věci, které bys mohl změnit, jaké by to byly?

Věci, které bych si přál změnit, tak se snažím změnit, a nakonec i měním. Můj individuální přístup ke každému hráči, protože netrénuji jen kolektiv, ale i jednotlivce a vštípit klukům, že jsou kolektiv i induviduality a naučili se pracovat sami na sobě i sami se sebou.