Je za námi jedna z nejsložitějších sezon v historii klubu. Jaký je tvůj pohled na ni teď pár dní po jejím definitivním dohrání?

To je naprostá pravda a jsem rád, že je to za námi. Nelehká situace u ženského týmu a u prvoligových chlapů, kde to byla nejsložitější sezóna od vzniku projektu U23. Co se týče mládeže, tak tady věřím, že jsme tuto sezónu ke spokojenosti všech zvládli, i když samozřejmě, vždy můžeme být lepší.

Mužský tým tedy soutěž nakonec udržel. Mohou se fanoušci a členové klubu těšit na další sezonu v 1. lize?

Když jsme v Brně v posledním ligovém utkání prohráli a padli jsme do play-down, tak jsem klukům v šatně říkal, že se z toho společně musí vyhrabat a hrábnout si na dno, ale věřil jsem, že si s tou situací poradí. Zvládli jsme to jako tým a zaslouženě zůstáváme v 1.lize, zároveň to pro nás bylo varování a určitě také poučení do budoucna, které nebudeme chtít opakovat. A jestli se na něco můžou těšit? Určitě, snažili jsme se na tom zapracovat, trochu upravit ten náš koncept, tak aby pro mladé hráče byl ještě zajímavější a měl pro ně i pro nás smysl. Detailnější informace přineseme brzy a za mě mohu říct, že se na to těším. Ale současně zdůrazňuji, že i zde nás čeká sezona, v níž si opravdu my i hráči musíme dokázat, že všechno to snažení dává smysl a má to význam!

Pojďme k aktuálnímu tématu, tedy nepřihlášení Extraligy žen. Zasvěť nás do myšlenkových pochodů vedení.

I když nás situace mrzí, stavíme se k celé věci čelem a naprosto racionálně. Zažili jsme si 10 let budování klubu (primárně mužské složky), kdy jsme v jeden moment byli krůček od Superligy mužů (mužský „A“ tým v sezoně 14/15 prohrál baráž o účast v Superlize mužů s SKV) a následně jsme se během 3-4 let dostali do situace, kdy jsme zvažovali ukončení činnosti. Nechceme podobný příběh zažít u žen, víme, jak slavnou značku jsme vzali pod svou záštitu po fúzi s Tigers. Ale součástí gentlemanské dohody bylo právě to, že Tigers nezmizí z mapy.

My jsme tento závazek se vší vážností na sebe vzali, a to jsme ani netušili, že nás v prvních 3 letech potká Covid, válka, ekonomicko-energetická krize s inflací v čele a neodvažuji se raději dnes už odhadovat, co ještě nás potká. A to nechci vůbec mluvit o tom, jakým tlakům a překážkám jsme nejednou čelili ze všech možných stran, a to jen proto, že jsme chtěli udržet kvalitní ženský Extraligový tým a veřejně jsme deklarovali naprosto otevřenou spolupráci s Chodovem.

Můžeš trochu rozvést jaké překážky máš na mysli?

Není cílem někde plivat, nebylo to nic systémového, ale prostě jsme od začátku necítili respekt k tomu, o co se snažíme, přestože to nikomu neubližuje. Některé věci byly ryze technické a jsou pro nás jen důkazem toho, že český sport nemá dobře nastavenou podporu. Ztratili jsme například díky fúzi klubů řadu dotací, protože tak velí legislativa / zákony např. na úrovni NSA či MHMP a rok jsme museli prakticky dotovat ze svého. Současně jsme byli vyřazeni i z programu podpory ČF. Na úrovni jednotlivců jsme pak poslouchali jizlivé narážky a nepodložená nařčení, což bylo spíše smutné. Jako by nestačilo, že posledních cca 5 let rostou nároky a náklady ze všech stran tak, že se kluby pomalu dusí.

Dodnes vlastně moc nechápu, že místo podpory za to, že jsme se celou dobu snažili udržet při životě hodnotnou značku a ženský elitní tým, jsme naopak spíše čelili často velmi laciným nařčením na nějaké nepodložené domněnky, pomluvy, střety zájmů apod. To považuji za trochu komické s ohledem na to, jaký je stav ženského florbalu v ČR.

Dnes tak mimochodem opouštíme Extraligu jako tým z TOP 8 ligy, mající TOP 4 návštěvnost, který oproti řadě jiných nehraje ligu někde v tělocvičně, video stream nedělá na mobil z ruky ani nenabírá hráčky, které jdou zrovna kolem. Myslím tedy, že nejen liga nám, ale i my lize budeme chybět.

To ale určitě nebyl jediný důvod.

Samozřejmě že ne. Je potřeba vnímat i velmi praktické oblasti, v nichž se ten náš sport prostě pohybuje – realitou je, že my jsme po celé 3 roky investovali do kádru žen největší prostředky v celém klubu, dokonce výrazně přesahující 1.ligu mužů. Pohybuji se ve florbalu tak dlouho, že dobře vím, že si řada našich konkurentů v tomto směru klepe na čelo a nechápe, proč to děláme. Všichni víme, že jak ženský, tak mužský elitní florbal je určitým způsobem „filantropie a pálení prostředků“ za účelem zvyšování jakési prestiže toho, že tu je cca 2x 20 hráčů a hráček, které označíme jako „profesionální sportovce“, kteří reprezentují klub. Ale ne penězi, ale přístupem!

My zařizujeme dnes 99% věcí za hráče a hráčky – od zázemí, sportovních procesů, soutěží až po opravdu neskutečně finančně a možná hlavně organizačně nákladné věci jako je odborná péče (fyzio, kondice, zdravotní péče, materiál), ale také celý management, který musí řešit skupiny i jednotlivce prakticky dennodenně. A v momentu, kdy víte, že děláte v tomto ohledu pro jakýkoli tým maximum (nejvíce v klubu, úměrně konkurenci, dokonce často i více nežli úspěšnější konkurence), pak si musíte klást ty nepříjemné otázky – dává to smysl? Co z toho máme?

To zní pochopitelně. Tento krok by tedy měl pomoci stabilizaci celého klubu?

Víceméně je to tak. Po zralé úvaze a dlouhých debatách jsme rozhodli, že se musíme opravdu chovat hospodárně po stránce finanční, organizační i personální, a hlavně také smysluplně po stránce sportovní. Ještě větší závazek, který jsme si dali, totiž byl, že tým budeme v Extralize žen budovat pouze jako sportovní výkonnostní / vrcholový. Tomu bude odpovídat jak zázemí a ambice týmu, tak ale i přístup lidí v klubu a týmu od trenérů až po hráčky a jejich okolí.

A to se bohužel neděje v dostatečné míře na to, abychom tým dále takto trochu „uměle“ drželi někde nad rámec toho, co nám dává smysl. Dohodou s Chodovem a zapojením do projektu FG máme samozřejmě konkurenční výhodu, ale ani tak nejsme prostě spokojeni s tím, jak malý progres se za 3 roky podařil. A aniž bych se chtěl do kohokoli trefovat, my prostě nebudeme stavět „hobby“ tým v Extralize žen – my máme jednoznačně sportovní ambice a pokud se ukáže, že pro ně na přesyceném florbalovém kolbišti nenajdeme dost ambiciózních a pracovitých hráček, tak tu ligu prostě hrát nebudeme. I když to výsledkově vlastně poměrně snadno jde. I když to teď tak asi nevypadá, máme jasný plán, za jakých okolností a splnění cílů se budeme ochotni do Extraligy žen vrátit.

Můžeš ten plán trochu popsat?

Za předpokladu, že se naše interní cíle podaří naplnit, a současně se bude týmu v 1.lize žen dařit sportovně tak, že vznikne opětovný nárok na postup do Extraligy žen, není určitě tento postup a návrat z pohledu klubu vyloučen.

Je však jednoznačným záměrem, aby se tak stalo ve chvíli, kdy bude klub na důstojnou roli v Extralize žen po všech stránkách připraven a lepší, než-li jí nyní opouští. A samozřejmě si moc dobře uvědomujeme, že tímto krokem riskujeme i variantu, že se to podařit nemusí. Ale s plnou odpovědností jsme všechny důsledky našich rozhodnutí připraveni zvládnout.

Chtěl bys závěrem ještě něco říci?

Doba je turbulentní a nic není úplně jednoduché, ale to všechno jsou pro nás výzvy. Chceme dále odvádět kvalitní práci s mládeží, věnovat se florbalu, rozvíjet hráče a hráčky a podílet se na zdravém životním stylu dnešní generace. Jsme šťastní, když vidíme spokojené mladé florbalistky a florbalisty, jak se prohánějí po halách, ale také na turnajích, soustředěních, příměstských kempech a dalších klubových akcích. Budeme se snažit být stále tím správným parťákem pro naše stávající i nové členy, rodiče, přátele, trenéry a vůbec všechny, kteří se kolem toho pohybují.

Všem přeji klidné léto, nějaký odpočinek a pak se zase budeme moc těšit na společné setkávání v halách, na turnajích, zápasech či dalších společně trávených akcích!